Rubriky

Mořská panna

Mořská panna

Po neúprosném boji jsme sebraly všechny své síly a pluly dál. Dostaly jsme se do mělkých vod. Tak mělkých, že jsme často viděly vyčnívat skálu nad vodní hladinu. Bylo to zvláštní místo, takové smutné. A tam, na tom smutném místě, seděla na jedné skále smutná mořská panna. Připluly jsme opatrně k ní, kdo ví, jestli je hodná nebo zlá. Chvíli na nás koukala a pak se nás zeptala, kdo jsme a co děláme v těchto končinách. Řekly jsme jí tedy o naší plavbě za ztracenou Atlantidou. Mořská panna věděla, co je to Atlantida. Dokonce říkala, že tam občas kolem plave a že nám může pomoci s jejím hledáním. Je ale moc smutná, protože nemá v pustých vodách nikoho, kdo by si s ní hrál. Pomůže nám tedy, ale jen pokud si s ní zahrajeme hru.

Mořská panna nebyla žádná hlupačka a měla pro nás nachystané zákeřné otázky, na které jsme musely odpovědět. My ale víme, že víc hlav víc ví, a když ty hlavy dáme dohromady, skoro vždycky vymyslíme správnou odpověď. Za správné odpovědi jsme od mořské panny získaly perličky, které nám pomohou sestoupit pod vodní hladinu při hledání Atlantidy na mořském dně.

Abychom perličky nepoztrácely, vyrobily jsme si náramky, na které jsme je navlékly. Náramky jsme pak měly pořád na sobě, kdybychom náhodnou narazily na místo sestupu k Atlantidě.

<< předchozí • další >>

vše >

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *