Aktuálně z tábora II
pondělí 23.7.2012
Opět píšeme z prosluněné louky. Deštivé dny jsou snad už definitivně pryč a teď už nás čeká jen vytoužené sluníčko. Dnešní noc byla pěkně chladná, ale všichni jsme byli pořádně nabalení, takže jsme k ránu nenašli žádného sněhuláka. Skautky byly ze soboty na neděli na výpravě s přespáním pod celtou. Všechny už můžou zodpovědně říct, že ví, jaké to je, když vám na výpravě celou noc proprší. Přestože je taková cenná zkušenost všechny nesmírně těší, váží si teď pohodlí podsadových stanů, jako by bydlely v paláci. Světlušky naopak navšívily soutěž hasičů v požárním útoku. Z jednadvaceti sborů vyhráli naši favoriti, a to chlumští hasiči, tedy naši sousedi. Navíc si světlušky ještě nakoupily spoustu dobrot 🙂 Tedy vydařené odpoledne.
Dnes jsme měli speciální svačinu. Natálka totiž právě dneska oslavila své čtrnácté narozeniny, a tak jsme jí popřáli všechno nejlepší a na oslavu jsme si k svačině dali výtečné dorty z Vlašimské cukrárny. To byla dobrota!
Jinak se máme celkově fajnově. Madla s Petrou nám vyvařují samé mňamky a etapovka pokračuje v plném tempu. Po návštěvě Smrtě jsme zamířili do Ankh-Morporku. A protože jsme měli po cestě pořádný hlad, potkali jsme hned za branami nejlepšího byznysmena ve městě Kolíka Aťsepicnu (objeví se vždy tam, kde může něco výhodně prodat). Ten nám samozřejmě nabízel své “výtečné” uzenky, ale Mrakoplaš nás upozornil, že je Kolík pěkný šejdíř a že by mohl na výrobu uzenek používat nejen “poctivé kvalitní vepřové”, ale i krysy. Prozkoumali jsme proto jeho sklad a opravdu jsme v uzenkách našli krysy, takže jsme si od Kolíka nic nekoupili a museli jsme si občerstvení nachystat sami ze surovin, které Mrakoplaš nakoupil na tržišti.
Další den jsme se vydali hledat vchod do Neviditelné univerzity, ale cestou jsme potkali Dvoukvítka – cestovatele z Vyvažovacího kontinentu. Byl nadšený, že potkal Mrakoplaše i nás a chtěl si nás všechny vyfotit. Ale z jeho krabičky na obrázky utekl skřítek, který fotografie maluje. Prý mu došly barvy a vrátí se, až mu Dvoukvítek sežene nové. Pomohli jsme tedy Dvoukvítkovi najít barvy do jeho fotoaparátu, skřítek se mu vrátil a on si nás mohl vyfotit. Dál se chystáme na Neviditelnou univerzitu, snad už se nám konečně podaří najít ten její vchod a zachránit Mrakoplašovi jeho čas.
Posíláme moc pusinek všem maminkám, tatínkům, babičkám, dědečkům, sourozencům, kočičkám, pejskům, morčatům, andulkám, slepicím, ovcím, králíkům, rybičkám, želvám a křečkům :* Doufáme, že jsme na nikoho nezapomněli 🙂
