Podzimní prázdniny v Klenčí pod Čerchovem
25.-29.10.2006
Opět nadešel čas podzimích prázdnin. S touhou strávit volné dny v přírodě jsme se vydali na výpravu do Českého lesa.
Bydleli jsme v krásné chalupě na Výhledech. Její nevýhodou bylo, že vždy, když jsme se chtěli dostat domů, jsme museli do kopce. Ten nás čekal hned ve středu pozdě večer, kdy jsme vystoupili v Klenčí z vlaku. Byla krásná noc a hvězdy svítily tak, jak je v Praze těžko uvidíme. Možná i proto se nám šlo i přes značné zatížení batohy vcelku dobře. Do cíle jsme dorazili v přímo rekordním čase, a tak jsme se dostali i relativně včas do postelí.
|
|
|
Čtvrtek začal pestrobarevným východem slunce. Po snídani jsme se vypravili na výlet do Klenčí, kde jsme navštívili výrobnu chodské keramiky. Viděli jsme, jak se vyrábí, suší, glazuje a maluje tato typická keramika, kterou každý určitě pozná podle barevných květů a klasů obilí, to vše na bílém, nebo na černém pozadí.
Cestou jsme si prohlédli pomník J.Š. Baara, hráli jsme hry a nezapomněli jsme navštívit ani zdejší obchody. Po příchodu zpět do chalupy jsme se ještě se světluškami vydali ven trochu si zaběhat, zahrát si pexeso a kvarteta. Po večeři jsme si zahrály bingo a pak už jsme se zavrtaly a šly spát.
|
|
|
V pátek jsme se vydali na výlet do Domažlic. Putovali jsme slunečnou podzimní krajinou až na Hrádek k pomníku J.S. Koziny, odtud jsme seběhli dolů do vesnice Újezd, kde jsme navštívili moc pěknou expozici Chodska. Viděli jsme chodské kroje a keramiku, vyslechli jsme historii Chodů a poseděli chvíli ve světnici, které vévodil stůl ještě starší, než by byl sám Kozina, kdyby ho již před 311 lety nepopravili – zkrátka hodně starý stůl. Pak hurá rovnou do velkoměsta se šikmou věží. Na náměstí dostaly děti rozchod, aby si každý návštěvu užil podle svého gusta. Někteří například strávili celý čas v cukrárně, jiní obešli všechny obchody a nakoupili množství velice zdařilých suvenýrů. Nakonec jsme se všichni sešli u věže, na kterou jsme posléze i vyšplhali. Výhled byl parádní.
Domů jsme se vraceli vlakem. Po večeři jsme hráli v jídelně společně několik her – upíry, promítání diapozitivů, x rukou a y nohou a pak jsme šli spát.
Sobotní výlet směřoval na Čerchov, nejvyšší kopec v okolí. Na cestu jsme se vydali hned po snídani. Počasí dnes nevypadalo vůbec tak pěkně, jako oba předešlé dny, bylo zataženo, mlhavo a byla i docela zima. Cesta do kopce nás ale samozřejmě zahřála a v cíli na nás čekala vytoužená odměna – rozhled z rozhledny (díky mlze jsme si prohlédli všechny stromy kolem nás asi v okruhu 50-ti metrů a pak mraky a mlhu) a teplý čaj v místním občerstvení.
|
|
|
Cestou zpět šli kluci napřed, a tak jsme se mohly loudat, jak jsme chtěly. Sbíraly jsme tedy vedoucím houby a před koncem cesty jsme se v lese ještě zastavily na pár her.
Večer jsme na chodbě hráli malované papírky a hádací papírky a také jsme zpívali.
Nedělní dopoledne bylo velice sychravé, čas do oběda jsme strávily balením, hraním a krátkou procházkou. Cesta zpět do Prahy byla dlouhá. Celkově jsme si ale v Českém lese pěkně odpočinuli.