Víla ticha
Jdeme za vílou ticha. Co o ní víme? Nemluví, má ráda ticho. Tančí potichoučku ve svých modrých šatech v lesích nahoře u krmelce. Ale kde je? Tady nikdo netančí… Netančí, protože leží na zemi, skoro už ani nedýchá. Kde jsou její oblíbené šperky? Prsten, náhrdelník a věneček? Skřeti je zničili a to jí skoro zabilo.
„Tak rychle nějaké vyrobíme!“, napadlo nás a potichoučku jsme se daly do práce. Z lučních květů, ze šišek… hlavně aby se jí líbily.
Když jsme měly práci hotovou, pomalu jsme se k víle přiblížily a daly jsme jí dárky. Hned ucítila, že něco dostala a pomalu se probudila. Hlavně nedělat hluk, ten ona nesnáší!
To bylo přivítání!
|
|
|
