Mořská příšera
Konečně jsme vypluly na širé moře. Vítr byl příznivý a naše nové lodě uháněly jako o závod. Moře bylo klidné a vše nasvědčovalo tomu, že plavba proběhne hladce. Jediné, co nás trápilo, byla neznalost konkrétní polohy ztracené Atlantidy. Podle hrubé mapky jsme přibližně věděly směr, kterým se máme vydat. Nalézt ale konkrétní místo sestupu dá ještě hodně práce. Teď jsme se tedy aspoň plavily, kam nás vítr nesl, a těšily jsme se z dobrých podmínek počasí.
Klidná plavba ale netrvala dlouho. Najednou se voda začala vířit, lodi se kymácely a pod hladinou se objevil stín něčeho velkého se spoustou chapadel. Padly jsme do rány mořské příšeře, která si nás chystala naservírovat k obědu. Věděly jsme, že tady harpuna nepomůže, příšera byla moc velká. Jediná možnost, jak jí přemoci, bylo znehybnit ji tím, že jí zavážeme chapadla – její silné zbraně. Příšera navíc chrlila jed, proto jsme se často musely zajít nechat ošetřit k lodnímu felčarovi. Společnými silami jsme příšeru přemohly! Když jsme si prohlížely její zmožené tělo, našly jsme u ní kompasy. Ty se nám určitě ještě budou hodit. Kdo ví, třeba je sebrala zrovna v ruinách ztracené Atlantidy.
|
|
|
|
|
|
