Putování ve skalách

Putování ve skalách

5.- 6.6.2010

Konečně nadešel dlouho očekávaný víkend, kdy jsme skautky vytáhly ven pod širák. Přestože je v poslední době počasí pod psa, tyto dva dny bylo jako na objednávku stoprocentně jasno. Na autobusovém nádraží v Holešovicích jsme se sešly v sestavě Natálka, Bětka, Maruška, Anička, Renča, Lucka, Emka, Markéta, Ivča a já. Dlouhá fronta na autobus a velice „ochotný“ pan řidič byli předzvěstím prvního dobrodružství. Do autobusu jsme se ale nakonec nasoukaly a cesta nás tak utužila, že jsme si říkaly, že teď už vydržíme všechno. Další cestování se naštěstí obešlo bez problémů a po výstupu z autobusu jsme se už jen mohly kochat přírodou a počasím. Cesta vedla údolím podél ohrad s koňmi, dále se klikatila lesíkem a po prudším stoupání jsme se dostaly na skalní vrchol s vyhlídkou na širé lesy české krajiny. Po náročném výstupu jsme se odměnily obědem a pokračovaly dál mezi skalami. Pěkné počasí nám ale rychle vyprázdnilo lahve s vodou, proto jsme se rozdělily, a zatímco jedna skupinka hlídala batohy, druhá odskočila do 1,5 km vzdálené vesnice doplnit zásoby. (na fotkách před doplněním a po doplnění)

Osvěžené jsme pokračovaly dál, podél skalních útvarů za doprovodu šumících borovic, pouze s krátkými přestávkami na doplnění energie nebo kvůli exkurzi do života larvy mravkoleva. Místa přespání jsme dosáhly, když už jsme my i sluníčko přestaly mít pomalu sílu na nějakou větší aktivitu. Jako útočiště nám posloužil mohutný převis s ohništěm a místem pro spaní. Nejprve jsme sehnaly dřevo a pak už jsme si jen pochutnávaly na večeři, zpívaly, hrály si, až nás únava zmohla a zapluly jsme do spacáků. Nevím, jak ostatní, ale já jsem tak teplou a pohodlnou noc ještě venku nezažila.

Ráno nás neprobudila zima, ale budík a po sbalení a snídani jsme pokračovaly v našem putování. Viděli jsme a také jsme se něco dozvěděli o železitých inkrustacích a o zvláštních tvarech místních borovic. Cesta utíkala, ale sluníčko stoupalo a za chvíli nás opět začalo zmáhat. Podpořilo nás ale občerstvení, kde jsme se posilnily kofolou a zmrzlinou a s novou energií jsme došly až na zříceninu hradu z poloviny 14. století. Zříceninu jsme si prohlídly, zdolaly její věž a posilnily se obědem. Dál už nás jen čekal sestup a cesta na vlak. Ve zbylém čase jsme se usadily u rybníka a odpočinuly si u hry set. Odpolední sluníčko se do nás pořádně opíralo, zbyla ale ještě časová rezerva na nákup i konzumaci zasloužené zmrzliny. Cesta vlakem domů už byla ve znamení příjemné únavy v nohách a vzpomínek na nově vzniklé zážitky. Tato výprava byla první výpravou skautek a musím je zde veřejně pochválit, jak se držely a všechno zvládly s úsměvem.

Káťa