Jarní výprava do Končin u Nové Paky

9. – 11. 4. 2010

Příroda už se začala probouzet, a tak jsme neodolaly a vyjely jsme z metropole na čerstvý vzduch. Ačkoliv v Praze o víkendu pršelo a byla zima, my jsme si počasí v Podkrkonoší předem objednaly, takže nás nesmočila ani kapka deště.

Z Prahy jsme vyrazily hned v pátek kolem čtvrté hodiny. Směr: Nová Paka, cíl: samota v Podkrkonoší, která patří Maruščině tetě. Cesta začala velice pozitivně v poměrně prázdném vlaku a štěstí se nás už nepustilo až do neděle. V druhém vlaku jsme narazily na velice milého průvodčího, který nám povolil cestovat první třídou, takže jsme se posadily vedle pánů s notebookama a snažily se udržovat atmosféru luxusu partičkou karet. V Nové Pace jsme sice chvilku hledaly cestu, ale nakonec jsme ji zdárně našly a během hodiny jsme dorazily na samotu. Tam už na nás čekala Maruška s Ivanem a Vojtíškem. Po vybalení a večeři jsme si zazpívaly několik písniček, naučily se jednu novou, a protože jsme byly po cestě pěkně unavené, šly jsme hnedka chrupat.

V sobotu jsme vyrazily na celodenní výlet na hrad Pecka. Cesta byla příjemná, hrály jsme partizány, sbíraly jsme pěkné kamínky, naučily jsme se, co dělat, když se ztratíme, jak se orientovat v mapě a jak namalovat plánek cesty. Hned co jsme úspěšně zdolaly cíl, přihnal se déšť a kroupy. Na vánici jsme naštěstí koukaly jen přes okna hradu, protože jsme po celou dobu deště byly na prohlídce. Od pana průvodce jsme se dozvěděly spoustu zajímavých věcí o Kryštofu Harantu z Polžic a Bezdružic, o bitvě na Bílé Hoře, o stavovském povstání, o kuchyni a mučírně z 16.století a také jsme si naživo poslechly pravý starodávný orchestrion. Po skončení prohlídky se už zase vyčasilo, a tak jsme se pomalu vracely k chalupě. Cesta to byla náročná a nohy začínaly vypovídat službu, proto jsme si udělaly pauzu, při které jsme se připravily na večerní country tance. Chalupa byla skoro za humny, takže jsme za chvíli byly doma, svalily se, odpočívaly, čekaly na večeři a naslouchaly dešti, který přišel jen co jsme se schovaly. Rajská omáčka nám dodala spoustu energie, takže jsme po večeři mohly natrénovat jeden country tanec. A jak nám to šlo! Večer jsme si zahrály Mestečko Chuarez, ve kterém řádili zákeřní banditi, odehrávaly se zde manželské hádky, kradli se koně, slepice a kaktusy a byly spáchány další závažné zločiny. Když už ve městečku Chuarez zbyl pouze bandita, byly jsme pěkně unavené a ulehly jsme do postelí.

V neděli ráno pršelo, ale při balení se vyčasilo, a tak jsme si mohly vyzkoušet závod světlušek nanečisto. Po zdolání všech disciplín jsme se naobědvaly a před odchodem jsme se ještě stihly naučit jeden country tanec. Cesta domů utekla rychle, vlaky byly docela prázdné, takže jsme cestování mohly pěkně prospat. Na nádraží na všechny světlušky čekali starostiví rodiče, kteří ani nevěřili tomu, že jsme ani jednou nezmokly.

Chtěly bychom moc poděkovat Maruščině tetě, že jsme mohly využít její chalupu, potom moc hodnému panu průvodčímu, který nás nechal v první třídě, panu průvodci na Pecce za pěkný výklad a milým lidem ve vlaku na Prahu, kteří přežili cestu v jednom kupé se světluškami a ještě jim pomohli s batohy. Jménem všech vedoucích musím moc pochválit světlušky, jak se celý víkend chovaly hezky, jak byly hodné ve vlaku i na prohlídce hradu a hlavně, že ušly sobotních 16 km a ještě jim večer bylo do tance.

    Káťa


    .

    .