Etapovka 2004

Etapovka 2004 – Plavba na Ostrov pokladů

<<< TÁBOR 2004

Jednoho večera zavedly vedoucí světlušky do přístavní taverny, kde je šenkýřka pohostila moštem a nabídla i něco na zub. Kromě nich v taverně seděli ještě dva námořníci, možná piráti, a podle výkřiků a cinkání zlaťáků ty karty určitě nehráli jen pro zábavu… A pak přišel ještě někdo, byl smutný a poručil si pití, prý měl špatný den. Ti dva karbaníci se s ním dali do řeči a vyzvěděli od něj, že shání posádku na loď a že nebyl úspěšný.
„Na jakou cestu? Já bych jel, bejt mladší,” povídá ten jeden a plesknul kartou na stůl.
„Na dalekou cestu. Na pouť za pokladem,“ odvětil mu smutný námořník a býval by pokračoval, kdyby se ti dva nezačali tak moc smát, že se skoro zakuckali.
„Snílku, za pokladem! Kdes to slyšel, taková hloupost!“
„Tak poslouchejte, pánové, můj příběh,“ nedal se odbýt námořník a začal vyprávět: „Můj děda byl pirát, s jejich lodí brázdili vlny oceánů a loupili a rabovali, kde se dalo. Tenkrát si tak znepřátelili ostatní piráty, že jim nakonec byla vyhlášena bitva. To bohatství, které vezli na své lodi, nechtěli ztratit, a tak ho ukryli na tajném ostrově a nakreslili si mapu, aby si ho potom mohli zase vyzvednout. Bitva byla dlouhá, ale vítězná, a získali při ní další zlato a diamanty. Vydali se podle mapy zpět na ostrov, kde měli schovaný svůj poklad.
Jednou takhle seděli v podpalubí a hráli karty, když v tom zaslechli hádku kapitána a kormidelníka, pak ránu a žbluňknutí. Velice je to vylekalo, a proto úplně ztichli. Byli by neslyšeli, jak si kapitán mne ruce a šeptá si pod vousy:
„Budeš jen můj a nikdo mi v tom nezabrání!“
Došlo jim, co se děje a mapu rozdělili mezi sebe, že jen dohromady se k pokladu můžou dostat. Té nešťastné noci všichni skončili pod hladinou moře, zůstali na pospas všem nestvůrám hlubin. Do jednoho kapitána prokleli, ať do konce světa hledá Ostrov pokladů. Osud mapy byl stejně žalostný jako osud pirátů. Mořské proudy je každého zanesly do jiných částí země. Někteří padli za oběť žralokům, jiní se sice zachránili, moře na ně bylo milosrdné a vyplavilo je na pustém ostrově, kde je ale v zápětí snědli lidojedi nebo roztrhala divá zvěř. Mému dědovi se ale jako zázrakem podařilo přežít a než zemřel doma ve své posteli, dal mi tento kus mapy a vyprávěl tento příběh…“

A vyndal z kapsy starý cár látky, na němž byla znázorněna část jakéhosi světadílu. „Myslím, že se musím vydat na plavbu a zjistit, jak to tehdy doopravdy bylo.“

A tak se světlušky nechaly zlákat a nalodily se na nádhernou loď, která je bezpečně nesla přes moře až k prvnímu ostrovu. Ostrov vampýrů, jak hlásal nápis na mapě, skrýval doupě se třemi nestvůrami. Ty asi ukončili život jednoho piráta, ale jeho kus mapy stále byl v jejich hnízdě. Naši malí námořníci na ně zaútočili svými luky a šípy a část mapy nakonec získali. Ta je hnala přes Bouřlivé moře až na Ostrov bojovníků, kde se námořníci přesvědčili, že čest není v těchto končinách moc známá vlastnost, a mapu si nakonec museli doslova ukrást. Kdyby ji ale nezískali, nemohli by pokračovat dál na Rajský ostrov, odtud na Ptačí ostrov, pak přes Rozlehlé moře a Moře duchů až na Ostrov pokladů.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *