Podzimní prázdniny

25. – 29.10.2017

Podzimní prázdniny jsou takový malý tábor, akorát že už není tak teplo, ale pěkně ošklivě. Občas ale také přijde babí léto, a pak je venku skvěle. Tak kterou stranou nám mince padla letos? Zůstala tak na hraně. Mohlo být lépe, ale také podstatně hůře.

Ve čtvrtek jsme šly na celodenní výlet do Zruče nad Sázavou. Zde jsme měly objednanou hodinu na dopravním hřišti. S deseti auty jsme si ve dvou skupinách zkoušely různé dopravní situace. Na křižovatce vládla občas anarchie, ale s trochou pomoci už to ke konci všichni zvládali. Chodci byli neposední a někteří se bez pudu sebezáchovy vrhali střemhlav rovnou podkola aut. Po dopravní výchově jsme si pohrály na obří kuličkové dráze, protože to jsme ještě nikdy nikde neviděly. Pak zase na vlak a rovnou do přírody. Les byl plný hřibů, ale kdo je měl sbírat? Co s nimi pak?

V pátek bylo ošklivě, a tak jsme si hrály uvnitř. Odpoledne jsme šly na chvíli ven – a zde začala malá etapovka. Zjevila se nám sv. Barbora a sdělilá nám, že jí kdosi z chrámu v Kutné Hoře odcizil její atributy – meč, věž, paví pero a kalich. Aby mohla svědomitě chránit všechny horníky a pyrotechniky, musí je dostat zpět. To se ví, že jsme jí v tom samotnou nenechaly. Do večera jsme sehlany dva z nich.

V sobotu jsme se vydaly na výlet do Kutné Hory. Kousek jsme popojely vlakem, a pak jsme šly pěknou přírodou až do města. Po cestě jsme dokázaly sehnat zbylé dva atributy sv. Barbory. V Kutné Hoře jsme navštívily chrám sv. Barbory, byly jsme se podívat také nahoře na emporách. Snažily jsme se trochu z té krásné architektury vstřebat. Ovšem asi nejvíce nás zaujali, a teď pozor, nebyla to ta klanba, ani ty sloupy, ani okna, ani opěrný systém, kdepak, byli to ti pozlacení andělíčkové nahoře na barokních varhanech – a to konkrétně to, vidět je zezadu. Byli dřevění a dutí a křidélka měli tak lehce přichycená hřebíčkem.

V neděli nás čekalo asi dosud největší cestovatelské dobrodružství od revoluce 1989. Od rána foukal opravdu hodně silný vítr. Oni ho tedy hlásili, ale co má člověk dělat? Ukončit výlet o den dříve? Už jen dojít ten kilometr a půl na vlak bylo drsné. Foukalo a pršelo. Vlak celé dopoledne nejezdil. Ve dvě hodiny, kdy jsme měly odjet, ale znenadání vyjel. Ovšem zasekl se hned v nejbližším lese, spadané stromy na kolejích bránily v další jízdě. Do Kutné Hory vláček nakonec dojel, ale navazující rychlík, na který jsme měly místenky, se vůbec neobjevil. A tak jsme čekaly a čekaly a čekaly několik hodin. Zpozdění bylo velké, ale důležité bylo, že vlak z Kutné Hory na Prahu nakonec vyjel. Jet jinam po republice, vůbec jsme se nemusely dostat domů. I to se občas může stát.