Tábor 2016

17. – 30.7.2016

Letní tábor je pro nás nejvýznamnější akcí z celého roku. Madla už v březnu hlásí, že měli v akci cukr, a tak ho koupila. Jakmile Ježíšek roznese dárky, zacinká i nám zvoneček, který hlásí, že je potřeba začít přemýšlet nad etapovkou. Jaké bude téma? Co cestování v čase? Nóó… A co Harry Potter? Jenže kouzlit nikdo z nás neumí… Co třeba dračí jezdci, nebo počkat: dračí princezna? A je to. A už se přemýšlí.

Začněme tedy etapovkou. Ale ještě předtím zmíním jednu příhodu, která mě pobavila a také potěšila. Stavíme tábor, nosíme podsady, už to je skoro hotové, rodiče už mají brzy sednout do aut a vyrazit na cestu směr domov, a jedna maminka vypáví o tom, jak se její světluška připravovala na tábor, jak musela stále poslouchat různé varianty toho, o čem by letos etapovka mohla být. A ona, že už je také tak napjatá, že to musí vědět dřív, než odjede, protože než by to došlo poštou, to by se nedočkala. “Je to o dračí princezně,” prozrazuji tedy.

Král a královna měli dceru Auritu. Král byl nejen hlavou země, ale také představeným řádu dračích jezdců, kde měl každý svého draka, se kterým dokázal kouzlit. Když umřel jezdec, umřel i drak a naopak. Skupina dračích jezdců udržovala mír v království a přilehlých zemích, prostě na světě. Draci měli šestý smysl pro zlo a vše zlé zničili. Skupina jezdců se ale zmenšovala, postupně je zabíjel zákeřný Galbatorix, který chtěl převzít moc a vládnout bez draků. Když dračí král zjistil, že zůstal z jezdců poslední, a tedy i jeho drak že je poslední, vyslal poselstvo po celém světě. Podařilo se jim najít dračici, kterou přivedli do země a dali do kotce k drakovi. Když to Galbatorix zjistil, okamžitě zaútočil na království. V boji padl král, královna, a padl i drak. Princezna Aurita ale v poslední chvíli stihla skočit na dračici, vzala s sebou do velkého vaku i vejce, která dračice právě snesla, a daly se na útěk. Jak byla ale vejce ještě horká, čerstvě snesená, propálila se do vaku díra a vejce se jim cestou vykutálely. Teď jsou obě schované, princezna i dračice, a nemohou jít vejce hledat, protože se bojí Galbatorixe.

A tak jsme je tam našli v lese: osamocené, dračice již značně rozčilená, neboť přišla o své potomstvo, chrlila oheň a šlehala dým. Jak jsme se ale přiblížili, dračice se uklidnila, a tak i princezna Aurita poznala, že nemáme zlé úmysly, a svůj osud nám vyjevila. Co bychom to byli za skauty, kdybychom jim nenabídli pomoc. Až všechna vejce najdeme, přineseme jim je. Princezna nám dala na cestu kouzelnou knihu, mapu země a bestiář. Kouzelná kniha byla dědictvím rodu a princezna jí vzala s sebou, když utíkala. Měla nám pomoci najít vejce. Kouzlem vždy prozradila, který z národů vejce našel, a kam pro něj máme jít.

Před každou etapou jsme tedy otevřeli kouzelnou knihu, někdo vybral svým mocným kouzlem jeden ze svitků, který nám prozradil, jaký národ nějaké vejce našel. O tom národu jsme si přečetli v bestiáři, to abychom věděli, s kým budeme mít tu čest. Pak už zbývalo jen se podívat na mapu a vyrazit.

V průběhu našeho putování jsme potkali elfy. Elfové, kteří dříve vládli naším jazykem, nám vejce slíbili za to, že je naučíme nějaká nová slova, která už oni zapomněli. Také jsme potkali trpaslíky. Zde měly skupinky za úkol postavit ve stanoveném čase co nejvyšší věž z přírodních materiálů. Všichni na to šli shodou okolností stejně… Jedna z etap se odehrála dokonce v noci. Vlkodlaci, kterým svítily jen lačné oči, chránili vejce nemilosrdně. Koho zahlédli jen trochu zblízka, přišel o život. Jedno z vajec našel nešťastný faun. Čekající na bájnou lišku, konečně se jí dočkal, ale ona se mu skryla do nory a faun se bojí, že kdyby se jen přiblížil, svojí nešikovností by ji vyplašil a už by ji nikdy nespoatřil. Pokud nu ji nakreslíme, bude vejce naše. Nepříjemné setkání bylo s hydrou. Přísná hydra nemůže sehnat novou skupinu, aby mohla lépe lovit a bojovat. Seženeme-li jí novou skupinu hyder v okolních bažinách, možná nám vejce dá. V této etapě projevili mnohé světlušky a skautky vysokou bystrost a inteligenci. Jedno vejce se zakutálelo také se dvěma skřetům. Zaskočili jsme je právě ve chvíli, kdy se hádali,  jak uvaří vejce, které našli. Vejce už měli uložené v kotlíku nad připraveným ohněm. Jeden ho chtěl na hniličko, druhý s žížalama nebo raději se šnečím slizem. Mezi tím, co se dohadovali, jsme jim uhasili ohňovou zemi, odkud by mohli vzít plamínek na podpal ohníčku. A pak jsme jim vejce jednoduše ukradli, protože s těmi by asi nebyla řeč… Rozpačité bylo setkání s hobitem. Po tom, co jsme mu uvařili jeho celodenní menu, jež čítá spoustu chodů, vytáhl obyčejné vajíčko a milostivě nám ho dal. Pak si ale přeci jen vzpomněl, že to dračí vejce našel, ale vyměnil ho s Galbatorixem za něco k snědku. Poradil nám, že Galbatorixův hrad můžeme zničit barevným střelivem, které můžeme natěžit v dolech.A tak jsme se nakonec za tím Galbatorixem museli sami vypravit. Nejprve jsme v dolech natěžili to správné střelivo, a pak jsme se jali obléhat galbatorixův hrad. Kvůli širokému vodnímu příkopu jsme se nemohli dostat do blízkosti hradu, tak jsme ho alespoň ostřelovali donesenou municí. Galbatorix, ač měl ze začátku silé řeči, po čase zjistil, že zdi jeho hradu nejsou tak silné, jako jeho sebevědomí, a dal se na útěk. Dračí vejce v hradu zapomněl. A tak jsme ho tam našli ležet – opuštěné posledn vejce!

Večer jsme zanesli všechna vejce princezně a dračici. Obě byly moc šťastné, že budou moci společně vychovat novou smečku draků, kteří si k sobě časem najdou i dračí jezdce. Za pomoc každá světlška a skautka dostala od princezny Aurity amulet, který ji pasuje do řádu dračích jezdců a mohou pomáhat udržovat dobro na zemi.

Tábor není jen etapovka, i když ta má tu pomyslnou jedničku na stupni vítězů, co se týče oblíbenosti programu. Co je číslo dvě? Jídlo!

Letošní tábor se nám vydařil. Počasí bylo skvělé, program pestrý, místo jarmarku, jak nazýváme různě pojatý karneval, jsme letos připravili lehce hazardní kasíno. Parta dětí byla výborná. Určitě jsme si všichni odvezli spoustu neopakovatelných vzpomínek a věřím, že alespoň některé z nich v nás zůstanou napořád.

Děkovačka by se dala rok od roku kopírovat, ale to by nebylo správné. Všichni s námi mají hromadu práce, takže i já si dám práci s pěkným poděkováním. Děkujeme Petře, Madle a Pavle za skvělé výkony v kuchyni a v samoobsluhách a vůbec za kompletní podporu. Děkujeme rodině Čihákových z Chlumu za to, co pro nás všechno dělají, a když píšu všechno, myslím skutečně všechno – mrazák, voda, traktor, úschova podsad přes rok, sekání louky apod., letos dokonce poskytli útočiště pro dračici mezi první a poslední etapou. No, byla jí celá stodola! Děkujeme Spol. O.K.Trans Praha, která je sponzorem dopravy vybavení na tábořiště.  Děkujeme starostovi Chlumu panu Mirkovi Balíkovi, a za podporu také patří dík samosprávě obce Chlum a VOD Zdislavice. A děkujeme rodičům, kteří nám pomáhají při stavbě a bourání tábora, pomoc byla opět velká!