Stanování v Tehovci

3. – 4.6.2016

Do tábora zbývá ještě pár týdnů, ale protože léto už začalo a my už se tábora nemůžeme dočkat, vyrazily jsme alespoň na jednu noc přespat pod stan. Cesta z Prahy byla hodně náročná, jelikož nápad vyrazit ven měl asi tisíc dalších lidí. Naštěstí to netrvalo dlouho a autobus nás vysypal na Vojkově, odkud jsme vrazily po svých. Po asi půlhodinové cestě nás přivítala příjemně zastíněná zahrada. Začaly jsme tím, že jsme si postavily stany a zabydlely se v nich. Poté, co jsme měly jistou střechu nad hlavou, jsme se pustily do přípravy ohniště.

Během večeře k nám najednou přiběhl dobrodruh, který měl zkrvavenou ruku. Tvrdil, že ho pokousalo nějaké neznámé zvíře. Nejprve jsme ho ošetřily a potom jsme mu pomohly sesbírat stránky, které se mu při útěku vysypaly ze zápisníku. U ohně jsme pak strávily příjemný večer s kytarou.

Ráno se část světlušek probudila strašně brzy, takže než se při budíčku probudil zbytek z nás, byla už hotová snídaně. Po snídani jsme si sbalily část věcí, které už nebudeme potřebovat, a vyrazily jsme na výlet. Šly jsme cestou necestou, polem nepolem, lesem nelesem. Všechno kolem krásně kvetlo, a tak jsme se pořád zastavovaly, abychom si ukázaly, co roste kolem pole, u studánky, v lese i u rybníčka. Hrály jsme partyzány a skoro každou chvíli jsme si dávaly přestávky na jídlo.

Ve Struhařově jsme si koupily zmrzlinu a při přestávce na oběd jsme se zase potkaly s dobrodruhem. Tentokrát pro nás měl další úkol – zkusit si představit neznámá zvířata a nakreslit je. Potom jsme naše výtvory srovnaly s tím, jak ta zvířata vypadají doopravdy a byla to docela legrace. Jen si zkuste představit takovou matamatu třásnitou, hoka pospolitého, kuandu obecného nebo plachetníka atlantského.

Když jsme dorazily zpátky do zahrady, byl už nejvyšší čas sbalit zbytek věcí a stany. Ještě před tím, než jsme se vydaly na cestu domů, přišel naposledy náš známý dobrodruh. Tentokrát to bylo vážné – rána, kterou jsme mu včera ošetřily, mu začala hnisat a šlo mu o život. Potřeboval připravit lektvar, který ho zachrání, a tak jsme sháněly přísady po celé zahradě. Když bylo nebezpečí zažehnáno, dostaly jsme za pomoc diplomy a rozloučily jsme se s ním. Cesta autobusem byla zase poměrně napínavá, ale nakonec jsme se zdárně dokodrcaly až na Háje, kde na nás čekali rodiče.