Víkendovka ve Sloupu

17. – 19.4.2015

Letos jsme se na víkendovou výpravu vydaly do severních Čech. Pátek byl ve znamení přesunu z Prahy do Nového Boru, odkud jsme došly pěšky do Sloupu v Čechách, kde jsme byly ubytované. Když jsme si vybalily všechny nezbytnosti a navečeřely jsme se, hrály jsme různé hry. Protože už ale bylo docela pozdě a byly jsme po cestě unavené, šly jsme spát.
V sobotu jsme se vydaly na celodenní výlet do Sloupského skalního městečka. Ještě u chalupy nás Káťa rozdělila na skupinky na večerní hru, ve které budeme soutěžit v tom, co všechno si za celý den zapamatujeme z cesty, kterou půjdeme. Musely jsme si tedy domluvit strategii a začít se pozorně dívat kolem sebe, abychom toho viděly co nejvíce. Hned zpočátku jsme musely vyšlapat dost prudký kopec, abychom na jeho vrcholu mohly obdivovat Bílou paní – čedičovou skalní věž. Protože výstup byl opravdu vyčerpávající, daly jsme si kousek od Bílé paní svačinu. Dál jsme se vydaly na vyhlídky k Dědovým kamenům, ale ještě před tím jsme sestoupaly do Modlivého dolu, abychom viděly tamní skalní kapli. Ze skal jsme vyšly u vesničky Svojkov, kde stála zřícenina hradu. Kolem ní byl krásně upravený park, ve kterém jsme si daly oběd a zahrály si pár her. Po Horní hraběcí cestě se spoustou vyhlídek jsme došly až k rozhledně Na Stráži, na kterou jsme samozřejmě vyšplhaly, abychom viděly ještě víc do dáli. A že bylo na co koukat – viděly jsme skalní hrad Sloup, skálu, která vypadala jako zkamenělý medvěd a Samuelovu jeskyni, která byla posledním místem, které jsme chtěly ten den navštívit. A tak tedy šup dolů z rozhledny, sejít do údolí a vyšplhat na protější skály, na kterých jeskyně stála. Jeskyni si vydlabal do skály poustevník Samuel, který v ní před tři sta lety žil. Muselo to být opravdu dobrodružné, ale shodly jsme se na tom, že bychom s ním neměnily. Když jsme si představily, že je polovina dubna a je ještě pěkná zima, raději jsme si ani nechtěly představit, jaká zima musela být poustevníkovi třeba v lednu. Od jeskyně to byl už docela kousek domů. Po večeři jsme hrály slíbenou soutěž v tom, co jsme si všechno z dnešního dne zapamatovaly. A bylo toho opravdu hodně! Potom jsme si ještě zazpívaly s kytarou a pak už se šlo na kutě.
V neděli jsme se vydaly ke skalnímu hradu Sloup, na který jsme včera koukaly z rozhledny. Pan průvodce nám vyprávěl, že hrad byl postaven už ve 13. století a měl původně sloužit jako klášter. Později na něm žili poustevníci, kteří jej výrazně přetvořili do současné podoby. Žasly jsme, co všechno bylo na hradě k vidění – hladomorna, podzemní kaple, cely poustevníků, spousta chodeb, místností a dlouhých schodišť. Na vrcholu hradu pak stála socha poustevníka s dalekohledem. Když jsme sešly z hradu dolů, vyrazily jsme zase zpátky, abychom si stihly zabalit věci, naobědvat se a uklidit po sobě. Domů jsme jely opět vlakem.