Za uměním a přírodou do Veletržního paláce

8.2.2014

Protože se světluškám ani skautkám v zimě do přírody moc nechce, vydaly jsme se na výlet za pražskou kulturou. Světlušky i skautky měly společný sraz, ale na Pohořelci se od nás skautky oddělily a vyrazily na procházku po Pražském hradě. Světlušky pokračovaly v cestě až do Veletržního paláce, kde na nás již čekala naše průvodkyně Bára. V klubovně Veletržního paláce jsme si nejprve vyrobily jmenovky a pak jsme začaly společnými silami dávat dohromady, co je to krajina. Mluvily jsme o lesní krajině, o krajině na táboře i o krajině ve městě. Každá jsme si představily svojí nejoblíbenější krajinu a ostatní jsme s ní seznámily. Když už jsme měly jasnou představu krajiny, začaly jsme jí oživovat zvířaty a rostlinami.
Pak nás Bára vzala do galerie, kde jsme mohly obdivovat obraz pralesa a obraz krajiny ovlivněné člověkem. Prales byl opravdu jako skutečný a shodly jsme se na tom, že bychom se v něm asi bály. Obraz krajiny ovlivněné člověkem na nás působil mnohem příjemněji, ale zase v něm nebylo tolik úkrytů pro zvířata. Abychom krajinu více zabydlely, vyrobily jsme z papíru každá jedno zvíře, pro které jsme vymyslely název a také kde v obraze konkrétně žije a čím se živí. Krajinu ovlivněnou člověkem tak osídlila poletucha, proužkáč, ryba velkoploutvá, stonožka, netopýr, brhlík a mnoho dalších skutečných i neskutečných živočichů.
Když jsme se vrátily do klubovny, ukázala nám Bára obrazy člověkem poničené krajiny a naším úkolem bylo tuto ošklivou krajinu opravit, tj. „zrekultivovat“ tak, aby se v ní našemu zvířeti hezky žilo. Během rekultivování naší krajiny jsme se dozvěděly něco o tom, jak takové procesy probíhají a hlavně jak dlouho to trvá, než se krajina vrátí do své původní podoby.
A jak se měly skautky na procházce po Pražském hradě?