Listopadové schůzky
11., 18. a 25.11.2014
V listopadu probíhala plynofikace naší klubovny. Z toho důvodu byla neobyvatelná a bylo potřeba schůzky zrušit, nebo je uspořádat mimo klubovnu. My jsme si zvolily tu druhou variantu a připravily pro světlušky a skautky speciální schůzky.
11. listopadu jsme oslavily svátek svatého Martina lampiónovou vycházkou k mohyle na Bílé Hoře. Lampióny jsme si vyrobily předešlou schůzku. U mohly jako vždy foukalo, takže největším oříškem se nakonec ukázalo, jak ty naše lampióny zapálit. To se nám ale nakonec více či méně povedlo. U mohyly jsme si řekly něco o tradici svátku svatého Martina a také to, proč se v tento den pořádají lampionové průvody. Nechyběla ani historická vložka o události, kterou mohyla na Bílé Hoře připomíná.
18. listopadu jsme šly na návštěvu do Stanice přírodovědců. Tamní průvodce nám ukázal skleníky, které ukrývají mnohá netušená překvapení. Kromě tropických rostlin, které by člověk ve skleníku očekával, nás zaujala zvířata, která skleníky obývají, a to buďto volně, jako třeba maličkaté žabičky, které hvízdají ze svých úkrytů, nebo v teráriích, akváriích a jiných výbězích – od ryb, přes šváby a jiný hmyz, po různé obojživelníky, plazy nebo dokonce malé opičky. Návštěva by byla určitě i na mnohem déle…
25. listopadu jsme šli na návštěvu poutního areálu kostela Panny Marie Vítězné na Bílé Hoře. Je dominantou místa, kde se naše klubovna nachází, a přesto jen malý zlomek z nás už někdy kostel navštívil. Tentokrát s námi šli i někteří rodiče. Návštěvou nás provázela řádová sestra Anežka. Na začátku návštěvy jsme navštívili nádvoří kostela, kde se nachází společný hrob vojáků padlých v bitvě na Bílé Hoře. Kolem pomníku, který tvoří nejasné podobizny padlých, jsme zapálili svíčky a zavzpomínali tiše na naše blízké, kteří mezi námi již nejsou. Po této spirituální chvilce jsme se šli podívat do kostela a nakonec jsme se v útulné klubovně dozvěděli mnohé o životě benediktinek a jejich zásadách. Zjistili jsme, že určitě jedno máme jako skautky a světlušky s benediktinkami společné – vnášet světlo do života svého a života druhých tím, jak se chováme v běžném životě.
