Tábor na Pampeliškové louce 2012

15.-28.7.2012

Letošní tábor byl nějak podezřele krátký, nezdá se vám? Jen co jsme ho postavili, stihli jsme se sem, tam ohlédnout a už přišlo bourání. Asi byl Čas nějaký popletený kvůli Mrakoplašovi, který přečetl zakázané zaklínadlo, a narušil tak rovnováhu na celé Zeměploše. Abyste rozuměli, Mrakoplaš je mág, který obvykle strká nos tam, kam nemá, a pak se dostane do nějaké šlamastiky. Druhý den tábora se záhadným způsobem objevil zamčený ve svém Zavazadle u nás v kuchyni a o jedné takové šlamastice nám vyprávěl. Rozhodli jsme se, že ho budeme doprovázet po Zeměploše, dokud všechno nenapraví, a tak jsme mohli celý tábor putovat ve světě, který má s tím naším společného snad jen jistotu, že všechno nakonec dobře dopadne.

Mrakoplaš u sebe objevil přesýpací hodiny, které pravděpodobně odměřovaly jeho čas. A v tom byl právě ten háček, protože každé malé dítě ví, že všechny takové hodiny spravuje Smrť a nikdo by k nim neměl mít přístup. Abychom zjistili, co se děje, vydali jsme se nejprve za Smrtěm. Ten Mrakoplašovi potvrdil, že to všechno pěkně zvrtal. Nejen že zastavil své pravé přesýpací hodiny u Smrtě (ve kterých zbývalo mnohem víc času, než v těch malých, které se přesýpaly), ale také se zašifrovala jména na jiných hodinách. A každé malé dítě ví, že Smrť dokáže mnoho věcí, ale luštit lidské hádanky nedokáže. S tím jsme si naštěstí lehce poradili a Smrť nám na oplátku poradil, že bychom se měli vydat do Ankh-Morporku na Neviditelnou univerzitu a přečtením zaklínadla z Oktáva vše napravit (Oktávo je velká zuřivá kniha základních zaklínadel Zeměplochy).

A tak nám začalo strastiplné putování. Cestou jsme potkali čarodějku Magrátu, které jsme pomohli uvařit lektvar krásy, lady Sibylu, která ztratila své bahenní dráčky, Patricije, který řešil neshody s Cechem zlodějů, Kolíka Aťsepicnu, jehož “výtečné” uzenky opravdu obsahovaly krysy, cestovatele Dvoukvítka, kterému došly barvy v jeho krabičce na obrázky, barbara Kohena, který prověřil naše síly a na Neviditelné univerzitě i šíleného kvestora, kterému jsme podali pilulky ze sušených žab, a tím mu navodili halucinaci, že je příčetný. To bylo dost důležité, protože Neviditelná univerzita je rozsáhlá a byl to právě kvestor, kdo nám poradil, kde najdeme Oktávo. To už se Mrakoplašův čas rychle krátil. Namířili jsme si to rovnou do knihovny, kde nás knihovník-opičák navedl ke klíčům k Oktávu. Mrakoplaš stihnul v posledních vteřinách přečíst zaklínadlo a v tu chvíli se objevil Smrť. Naštěstí nepřišel odvést Mrakoplaše na onen svět, jen mu přišel říct, že už je vše v pořádku a hodiny se přesypávají tak, jak mají.

A to byl konec našeho putování. Mrakoplaš se vydal za dalším dobrodružstvím a my si můžeme jen přát, abychom ho zase někdy potkali.

Mimo zeměplošské dobrodružství jsme na táboře stihli spoustu dalších věcí. Kromě základních poznatků z oblastí například přírody, zdravovědy, občanské výchovy a topografie jsme se také pořádně naučili, jak se nosí pláštěnka a holínky, také jsme natrénovali sušení dřeva a skautky získaly novou zkušenost z promoklé noci pod celtou. Nechyběl ani jarmark, který jsme si užili skoro jako v kosmetickém salónu. Byl to zkrátka tábor, jak má být. Už teď se nám stýská, hlavně po výtečné kuchyni Petry a Madly. Tak za rok zase na Pampeliškové louce.

Jak vidíte, tábor byl jak pohádka. Do tohoto pohádkového prostředí ale patří veliké přátelství s dobrými lidmi skutečného světa, které jsou tam, v obcích, které oklopují údolí s Pampeliškovou loukou – v Chlumu, Javorníku a Zdislavicích. Bez nich by nám bylo velmi krušno, jsou to naši velcí pomocníci. Všichni jim za jejich pomoc a přátelství moc a moc děkujeme. Naše poděkování patří také spol. O.K.Trans Praha za přepravu táborového vybavení. Velký dík také Vám, milí rodiče, a dále pak tobě, Ondro, Martine, Jardo a Jirko, za to, že jsme mohli využít vaší sílu pro stavbu našeho tábora.

Všechny fotografie a sestřih videa bude k dispozici na DVD od září na schůzce.