Podzimní prázdniny ve Stožci
24.-28.10.2012
Letošní podzimní prázdniny byly o den kratší než obvykle, i tak jsem toho ale stihly prožít opravdu hodně. Nejen, že jsme zažily první sníh (a nebylo ho vůbec málo), ale také jsme se dozvěděly spoustu nových informací. Letos jsme se vypravily na Šumavu, konkrétně do vesničky Stožec, ve které stojí informační středisko NP a CHKO Šumava, v jehož prostorách jsme bydlely.
Ve středu jsme vyrazily z Prahy velmi brzo odpoledne, protože nás čekala dlouhá cesta a bylo potřeba, abychom stihly poslední vlak, který do Stožce přijíždí kolem páté hodiny odpoledne. Po příjezdu na nás čekala příjemně vytopená, krásně zrekonstruovaná hájenka, ve které jsme se velmi rychle zabydlely. Po náročném dni jsme byly docela unavené, proto jsme se navečeřely, zahrály se městečko Kukula a šly jsme spát.
Na první dva dny prázdnin jsme měli domluvené vzdělávací programy, které probíhaly buď v učebně, nebo venku. Ve čtvrtek dopoledne jsme se seznámily s Péťou, která pro změnu nás seznámila s historií budovy, ve které jsme bydlely a pak jsme hledaly po celém domě lístečky, které nás upozorňovaly na to, jak se máme chovat, abychom se chovaly šetrně k přírodě i našemu životnímu prostředí. S pomocí map, které jsme samy vytvářely, jsme se také dozvěděly o NP a CHKO Šumava. Po obědě jsme se zašly podívat do informačního centra NP a CHKO Šumava, kde jsme si prohlédly opravdu krásnou expozici a nakoupily jsme dárečky a drobnosti na památku. V parku vedle informačního centra pro nás pak byly připraveny staročeské hry, takže jsme si vyzkoušely, jaké to je tlouct špačky, honit dřevěnou obruč, hrát kuličky nebo drápky. Ještě před večeří jsme vyrazily na malou procházku na Stožeckou louku. Večer se nesl ve znamení společenských her – menší světlušky se utkaly v Člověče, nezlob se a v kvartetu, větší světlušky a skautky pak v Jungle speedu a setu.
V pátek ráno jsme se s Péťou vydaly na lesní stezku do areálu lesních her v blízkosti Stožce. Stezka, po které nás vedl puštík bělavý, měla celkem 14 zastavení, na kterých jsme se postupně dozvěděly, co je to doupný strom, jak se vyvíjí dřevokazný hmyz, jak poznáme šišky, které ohlodala veverka, myšice a křivka, co jsou to chůdové kořeny a mnoho dalších zajímavostí. U každého zastavení jsme si vytvořily frotáž – obrázek, který vznikne překreslením kovové plastiky pastelkou. Odpoledne jsme v rámci programu Šumava pod lupou nahlédly do mikrosvěta. Pod mikroskopem jsme pozorovaly řasu šroubatku, nosatičku a vířníky ve vodě z rybníka nebo buňky rašeliníku. S pomocí binokulární lupy jsme si zblízka prohlédly chrostíky, pijavky, jepice nebo velkého potápníka. Každá jsme si navíc přinesly z přírody nějakou drobnost, která nás zaujala, a pod lupou jsme jí prozkoumaly. Večer jsme hrály hru, při které jsme stavěly vesnice. Na stavbu domečků jsme si musely vydělat peníze vykonáváním různých činností jako je lékař, reportér nebo zemědělec. V budování nám ale bránil vrah a vandal, které museli hlídat policisté.
V sobotu byl na plánu celodenní výlet na Medvědí stezku, která vedla oblastí, kde byl zastřelen poslední šumavský medvěd. Bohužel se přes noc počasí zkazilo a od rána pršelo, už od vlaku jsme tedy vyrazily na cestu v pláštěnkách. Pomalu jsme stoupaly do kopce Perník, obdivovaly jsme skalní útvary, které byly rozesety podél cesty, a představovaly jsme si, jak tudy kdysi možná chodili medvědi. Déšť neustával a čím jsme byly výš, tím kapek přibývalo. Protože jsme měly už docela hlad, našly jsme si skalní převis, pod kterým jsme se v suchu najedly. Kolem poledne pršet přestalo – začalo totiž sněžit. Zpočátku jsme měly z prvního letošního sněhu radost, ta se ale pomalu vytrácela, když nám začaly postupně mrznout ruce a nohy. Cesta z kopce už šla sice lépe, stejně jsme ale byly docela rády, když jsme v dálce zahlédly nádraží. Vlakem jsme se dopravily zase zpátky do Stožce a následující plán byl jasný – všichni si povinně alespoň na chvíli vlezou pod teplou sprchu a pak se zachumlají do postele. Po večeři jsme měly promítání pohádek ze starých diapozitivů. Nejprve jsme viděly pohádku Sůl nad zlato a poté jsme si samy po skupinkách připravily pohádky O pejskovi a kočičce, O zvědavé veverce, O třech prasátkách a O pejskovi, kterého bolel zub.
V neděli přišla zase Péťa a tentokrát jsme si povídaly o pobytových znameních lesních zvířat, z nichž mnohá jsme si mohly prohlédnout na vlastní oči. Potom jsme dostaly tiskátka ve tvaru zvířecích stop a s pomocí nich a pastelek jsme na velkém archu papíru vymýšlely příběhy, které se mohou v přírodě odehrávat. Před obědem jsme se stihly ještě sbalit a pak jsme vyrazily na jídlo, které jsme měly zajištěné v nedaleké restauraci. To jsme spolu ještě nezažily, ale moc se nám to líbilo. Cesta domů byla podobně náročná jako cesta tam, ale tentokrát nám uběhla rychleji, protože jsme si mohly povídat o všem, co jsme za prázdniny zažily.
