Podzimní výlet za draky, šneky a trilobity
9.10.2010
Pro výlet do podzimní přírody jsme si nemohly vybrat lepší den. Ze Smíchovského nádraží jsme dojely vlakem do Popovic, odkud jsme se už po svých vydaly do lesů Českého Krasu. Ještě na nádraží vyhlásila Lucka soutěž o nejlepšího sběrače šněčích ulit, které potřebovala nasbírat do školy. Cesta nás hned na začátku vedla do pořádného kopce, který jsme s několika přestávkami všechny nakonec zdolaly. Během výstupu jsme si ukazovaly různé stromy, sbíraly jsme krásně zbarvené listy, hledaly prázdné ulity, a také jsme si povídaly o tom, čím je příroda Českého Krasu tak jedinečné a vzácná. Na kopci jsme si musely chvíli odpočinout a nakoukly jsme do mapy, abychom zjistily, kolik takových kopců nás ještě čeká. Byl tam ještě jeden. 
Při náročném výstupu nám vyhládlo, proto jsme si našly hezky vyhřátou mýtinu, kde jsme se nasvačily. Celou cestu jsme se těšily, až dojdeme na nějakou louku a zafouká vítr, abychom mohly pouštět draka, kterého s sebou nesla Emka. Brzy po svačině jsme našly nejen louku, která byla ideální pro pouštění draka, ale navíc jsme na jejím okraji objevily houpačku. Houpat bychom se mohly celé hodiny, ale musely jsme se brzy vydat dál, protože před námi byla ještě dlouhá cesta.
Šly jsme přes pole, kousek po silnici a lesem, hravě jsme překonaly takové překážky jako příkop nebo potok, kterému chyběla lávka. Cesta nám příjemně ubíhala, dokud jsme nedošly k úpatí toho druhého kopce, o kterém jsme věděly z mapy. Naštěstí jsme ale také věděly, že na jeho vrcholu na nás čeká odměna – Aksamitová brána. Výšlap nám dal opravdu zabrat, kopec byl strmý a dlouhý, ale nakonec jsme se k bráně vyškrábaly. Byl to obrovský skalní oblouk, který byl původně vchodem do jeskyně. Ta se ale zřítila do propasti a zůstala jen vstupní brána, pod kterou jsme si udělaly obědovou pauzu a podepsaly jsme se do pamětní knihy. Odpočaté a posilněné jsme vyrazily k dalšímu cíli naší cesty – ke Koněpruským jeskyním.
V průběhu čekání na prohlídku proběhla ve stánku se suvenýry akce „kdo utratí všechny peníze, vyhraje“ a pak už jsme se, vyzbrojeny baterkami, ponořily do podzemí. To by člověk nevěřil, co všechno se dá v jeskyních najít. Vedle stalaktitů, stalagmitů a stalagnátů jsme viděly také lekníny, růže, dinosauří vejce, lebku nosorožce, opice i člověka a úplně celého krokodýla a myš. Když jsme vyšly opět na denní světlo, usadily jsme se na sluníčku a snědly jsme poslední zbytky svačiny. 
Kousek od jeskyní jsme objevily lom, kde jsme strávily skoro hodinu hledáním zkamenělin trilobitů, korálů a mušlí, a kdo chtěl, vytvořil na zemi z kamenů obrázek. S kapsami plnými kamenných pokladů jsme došly na zastávku autobusu, než přijel, ještě jsme si stihly zahrát hru, a pak už jsme se vezly do Berouna. Na vlakovém nádraží jsme vytvořily nový světový rekord v úprku na vlak (včetně koupení jízdenek za 2 minuty 42 vteřin). 
Cestu vlakem si světlušky krátily vyprávěním úryvků ze seriálu Simpsonovi (to byste nevěřili, kolik si toho pamatují!) a byl vyhlášen nejlepší sběrač ulit. Na nádraží v Praze se nám podařilo připravit maminkám a tatínkům malou bojovku. Chtěli nás totiž překvapit už na peróně, ale my jsme z vlaku vystoupily úplně vzadu a tak rychle, že jsme jim proklouzly. Než jsme prošly celé nádraží, čekali zase u pokladen, kde jsme ze zálohy překvapily my je.
