Do Jílového za permoníky

26.9.2009

Sobota 26. září 2009 byla nádherný podzimní den, jako stvořený na výlet. Když se světlušky ráno setkaly na Palackého náměstí, možná netušily, že na náměstí v Jílovém u Prahy již z autobusu vystoupily skautky a vydaly se do jílovských kopců, provrtaných štolami zlatých dolů, připravit pro ostatní hru o permonících.

Když se světlušky po příjezdu dosyta zásobily v muzeu turistickými známkami, vydaly se nahoru ke svaté Anně. Tam, na vyhlídce, seděl permoník a čekal na pocestné. Možná osud tomu chtěl, že kolem šly právě světlušky. Trpaslík jim vysvětlil, že ztratil svoji truhlu s drahými kovy, zlatem a stříbrem, a tím začala hra, na jejímž konci čekal na všechny krásný poklad.

Protože se blížil čas oběda, uvařily jsme si na ohni polévku. Každý měl s sebou nějakou bramboru, mrkev, petržel, nudle anebo písmenka. Dohromady to po chvíli vytvořilo kotlík plný polívky. Její existence, k našemu potěšení, nebyla dlouhá.

Po obědě jsme se vydaly dál na cestu. Naším dalším cílem byla štola svatého Josefa. Před vchodem jsme dostaly helmy a hábity, takže jsme vypadaly jako horníci. Ve štole nebylo moc světla, ani moc tepla a ani moc místa. Nebyli tam ani netopýři, kteří tam často sídlí. Přesto to byla zajímavá zkušenost, přece jen ve štolách zas až tak moc času netrávíme. Před štolou bylo možné koupit si různé minerály: docela hezké, velké granáty, růženíny, turmalíny.

Od štoly vedly naše kroky k Sázavě. Podešly jsme „viadukt, kam ses chodil učit bát, jak strašně duní, když projíždí vlak“, hrály jsme partyzány, medvědy i bombu, sedly jsme si chvíli na Žampachu a sledovaly, jak vodáci sjíždí jez, a ještě předtím, než jsme dorazily na nádraží, jsme prozkoumaly netýkavky a rozpukaly všechny, co jich v okolí bylo. Cesta domů vlakem pak utekla, jako voda.

Výlet byl moc pěkný. Byla s námi i Maruška, Vojta i Ivan. Polívku jsme vařily na zahradě u tety a babičky, které nás hezky přivítaly.