Etapová hra 2008 – Indiáni

<<< TÁBOR 2008

Zemřel starý náčelník. Šaman Kotekura při jeho pohřbu vyhlásil, že příští náčelník vzejde z kmene, který zvítězí v náročných zkouškách.

Když jsme se v pondělí dopoledne vrátily do tábora, měly jsme na bráně šípem připíchnutý dopis psaný indiánským písmem. Abychom zjistily, co nám chtěli indiáni vzkázat, musely jsme dopis vyluštit. Neměly jsme ale žádný klíč, takže nám vyluštění chvilku trvalo. Nakonec jsme zjistily, že klíčem každého obrázku je počáteční písmeno názvu obrázu. Indiáni nám psali toto:

.

„Bratři všech kmenů.
Jste zváni na smuteční obřad rozloučení s Kalumarem,
Trpělivým jezevcem, načelníkem kmene Horinů.
Na cestu se vydejte půl celku po osmé večerní
v bojových krojích, vedeni svými vůdci.
Odvahu a vůli.
Kotekura“

Bojové kroje jsme našli položené pod dopisem. Večer jsme se tedy ustrojily a vydaly se na slavnostní obřad. Když jsme se přiblížily, spatřily jsme tři indiány sedící u zakrytého těla náčelníka. Jeden z nich se zvedl a za zpěvu indiánů zatančil obřadní tanec. Poté nás přijal mezi sebe, dal nám různobarevné čelenky a indiánská jména. Náhle z nás byly tři kmeny a z nás byly indiánky: Kvetoucí lípa, Lesklá vážka, Jarní úsvit, Mrštná lasička, Bystrý plamínek, Zářivé nebe, Lesní jahoda, Kouzelná myšlenka, Čistá řeka, Letní bouře, Přímá cesta, Papouščí péro a Dva životy. Ten indián se představil jako šaman Kotekura a vysvětlil nám, že musíme být silní a projít náročnými zkouškami, abychom dokázaly, že jsou členové našich kmenů hodni postu náčelníka. Do příštího setkání jsme si měly vyzdobit naše bojové kroje.

Druhý den jsme si tedy vyzdobily kroje různými látkami a mašlemi a ozdobily si čelenky pery. V rámci etapové hry jsme si na táboře ještě navlékly indiánské korálky a taky jsme vyráběly lapače zlých snů.

V průběhu tábora přišel Kotekura několikrát a vždy nám dal nějaký úkol. Za každý splněný úkol jsme dostaly vlčí tesák, liščí tesák nebo korálek, podle toho, jak jsme si při plnění úkolu vedly. Jednou jsme měly uvařit polévku na ohni v kotlíku. Úkol to byl náročný, příprava ohniště dala hodně práce a ohně ne a ne se rozhořet. Nakonec ale všechny kmeny polévku úspěšně uvařily a pochutnaly si na ní.

Jednoho dne se Kotekura zase přihnal, že kolem zrovna táhne stádo bizonů a nesmíme si ho nechat utéct, jinak nebudeme mít v budoucnu co jíst. Musely jsme si tedy vyrobit oštěpy a Kotekura nás potom zavedl na místo, kudy bizoni táhli. Úkolem každého kmene bylo ulovit jednoho bizona. Povedlo se.

Jindy jsme se zase vypravily na cestu po menších, většinou vědomostních úkolech. Tím jsme měly dokázat, že nejsme jen silné a mrštné indiánky, ale že dokážeme také přemýšlet a spolupracovat. Kotekura si nás prověřoval opravdu kvalitně. Žádný správný indián by se neměl bát tmy a lesa a měl by dokázat být lovcem, ne kořistí. Jednou pro nás proto Kotekura přišel za soumraku a odvedl nás kousek od ohýnku, u kterého seděli dva indiáni. Naším úkolem bylo zjistit, co indiáni u ohýnku dělají. Nesměli nás ale ani vidět, ani slyšet.

Kotekura chtěl prověřit naši zručnost, proto nám dal za úkol vyrobit svůj vlastní totem. Nejprve jsme udělaly po kmenech návrhy, co by na kmeni mohlo být vyobrazeno. Tyto návrhy se potom daly dohromady a vznikl výsledný náčrt totemu. Samotná výroba byla na více dní, protože jsme musely často čekat, až nově vytvořená vrstva zaschne. Výsledek ale stál za to a totem nám dodnes zdobí naší klubovnu.

V pátek před koncem tábora přišel šaman s posledním úkolem. Naší poslední zkouškou bylo pokořit vodu, oheň, vzduch a zemi. Vydaly jsme se tedy na trasu se čtyřmi stanovišti. U prvního stanoviště bylo úkolem zařídit pro vodu cestu tak, aby dotekla z kopce do sklenice. Dalším úkolem bylo rozdělat oheň, který dokázal přepálit provázek v nevelké výšce. Při pokořování země jsme hrály přírodní pexeso – na kartičkách nebyly obrázky, ale skutečné rostliny. A poslední úkol bylo překonání překážkové dráhy s udržením balónku ve vzduchu. Úkoly nebyly složité, přesto se nám ne vždy povedly hned napoprvé. Za úspěšně splněný úkol jsme získaly část mapy. Na konci jsme všechny mapy měly překrýt, a protože byly na průhledném papíře, vytvořily celkovou mapu tábora a okolí s vyznačeným místem zakopaného pokladu.

V sobotu Kotekura vyhlásil výsledky celotáborového boje. Všechny jsme prokázaly výjimečné schopnosti a další náčelník vzejde z kmene Ataků.