Rubriky

Perníková chaloupka

Výlet do perníkové chaloupky

6.-7.-10.2007

Nastal podzim, jak už tomu po létu bývá. A protože je podzim náramné roční období pro výlety, vypravily jsme se na víkend do perníkové chaloupky, jak Petra nazývá svoji minichatu v Kozojedech u Kostelce nad Černými lesy. Vyjely jsme dopoledne z Prahy do Louňovic, odkud jsme šly pěšky přes les, kolem rybníků nebo polem. Cesta autobusem nebyla tak jednoduchá, jak jsme předpokládaly. V Říčanech byla trochu složitější dopravní situace, a tak jsme v přeplněném autobuse jely o hodinu déle, než bylo v plánu.

V Louňovicích za hrází rybníka jsme se posadily a nasvačily se. Přitom Lucka světluškám vysvětlila hru, která nás bude cestou doprovázet. Světlušky měly za úkol jít podle mapy, ve které byla vyznačená cesta, a všude, kde byl na trase nakreslený křížek, jsme se zastavily, vylosovaly jsme jednu obálku s úkolem a ten jsme hned splnily. Úkolů bylo deset a vlastně jsme je všechny ani v sobotu nestihly, takže jsme pak některé dodělávaly ještě v neděli dopoledne. Jedním ze sobotních úkolů bylo například zazpívat si Kdo jsi kamarád, vytrhat co nejdelší pruh z papíru, vyrobit z přírodnin něco, v čem s sebou můžeme nést trochu vody, poznat tvary perníčků poslepu, proběhnout překážkovou dráhu či jiné. Každý úkol nějak zapadal do pohádky o Jeníčkovi a Mařence, kteří také šli k perníkové chaloupce.

Po příchodu do chaty jsme dostaly perníčky, jablka, čaj a pak také večeři. Zatímco vedoucí stavěly stany a připravovaly v chatě spaní, světlušky si venku hrály hry. Petry manžel, Jarda, získal velikou dýni, kterou jsme mohly vydlabat, udělat do ní obličej a dát do ní svíčky. Dýně nám pak celý večer svítila. Po kutání dýně se šlo na pruty na buřty, připravovalo se ohniště, mylo se nádobí a míchalo se těsto na bramborové hady. U ohně jsme si opekly, co jsme která měly, a také jsme opékaly hady namotané na pruty. Hadi se ale pečou dlouho, takže jsme mezitím hrály a zpívaly s kytarou. Večerka byla docela brzy, protože děti vypadaly unavené. Pohádka a spát.

Vedoucí, kromě Petry, spaly venku ve stanech. Když jsme se večer rozhodovaly, zda si natáhneme budíka, shodly jsme se, že budík bude sama chata plná probuzených světlušek. A bylo tomu tak. V osm hodin mě probudilo vrzání pantů, to jak chata nadskakovala, a tak jsem šla pomáhat se snídaní.

Kromě ranní hygieny, snídání a balení batůžků, jsme dopoledne měly na plánu jít ještě do lesa. Zde jsme plnily zbylé tři úkoly: udržet se deset sekund na stromě, vymyslet ódu na ježibabu nebo trefit se třikrát do stromu šiškou. Také jsme hledaly houby pro Marušku anebo jsme stavěly domečky či hrály partyzány. Po návratu do chaty byl oběd a pak již odchod na autobus.

Cesta zpět proběhla hladce, a protože nám zbylo ještě trochu času, prošly jsme se světluškami parkem k letohrádku královny Anny a odtud pak již na Hradčanskou, kde byl sraz.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *