Podzimní prázdniny v Klenčí pod Čerchovem

25.-29.10.2006

Opět nadešel čas podzimích prázdnin. S touhou strávit volné dny v přírodě jsme se vydali na výpravu do Českého lesa.

Bydleli jsme v krásné chalupě na Výhledech. Její nevýhodou bylo, že vždy, když jsme se chtěli dostat domů, jsme museli do kopce. Ten nás čekal hned ve středu pozdě večer, kdy jsme vystoupili v Klenčí z vlaku. Byla krásná noc a hvězdy svítily tak, jak je v Praze těžko uvidíme. Možná i proto se nám šlo i přes značné zatížení batohy vcelku dobře. Do cíle jsme dorazili v přímo rekordním čase, a tak jsme se dostali i relativně včas do postelí.

Čtvrtek začal pestrobarevným východem slunce. Po snídani jsme se vypravili na výlet do Klenčí, kde jsme navštívili výrobnu chodské keramiky. Viděli jsme, jak se vyrábí, suší, glazuje a maluje tato typická keramika, kterou každý určitě pozná podle barevných květů a klasů obilí, to vše na bílém, nebo na černém pozadí.

Cestou jsme si prohlédli pomník J.Š. Baara, hráli jsme hry a nezapomněli jsme navštívit ani zdejší obchody. Po příchodu zpět do chalupy jsme se ještě se světluškami vydali ven trochu si zaběhat, zahrát si pexeso a kvarteta. Po večeři jsme si zahrály bingo a pak už jsme se zavrtaly a šly spát.

V pátek jsme se vydali na výlet do Domažlic. Putovali jsme slunečnou podzimní krajinou až na Hrádek k pomníku J.S. Koziny, odtud jsme seběhli dolů do vesnice Újezd, kde jsme navštívili moc pěknou expozici Chodska. Viděli jsme chodské kroje a keramiku, vyslechli jsme historii Chodů a poseděli chvíli ve světnici, které vévodil stůl ještě starší, než by byl sám Kozina, kdyby ho již před 311 lety nepopravili – zkrátka hodně starý stůl. Pak hurá rovnou do velkoměsta se šikmou věží. Na náměstí dostaly děti rozchod, aby si každý návštěvu užil podle svého gusta. Někteří například strávili celý čas v cukrárně, jiní obešli všechny obchody a nakoupili množství velice zdařilých suvenýrů. Nakonec jsme se všichni sešli u věže, na kterou jsme posléze i vyšplhali. Výhled byl parádní.

Domů jsme se vraceli vlakem. Po večeři jsme hráli v jídelně společně několik her – upíry, promítání diapozitivů, x rukou a y nohou a pak jsme šli spát.

Sobotní výlet směřoval na Čerchov, nejvyšší kopec v okolí. Na cestu jsme se vydali hned po snídani. Počasí dnes nevypadalo vůbec tak pěkně, jako oba předešlé dny, bylo zataženo, mlhavo a byla i docela zima. Cesta do kopce nás ale samozřejmě zahřála a v cíli na nás čekala vytoužená odměna – rozhled z rozhledny (díky mlze jsme si prohlédli všechny stromy kolem nás asi v okruhu 50-ti metrů a pak mraky a mlhu) a teplý čaj v místním občerstvení.

Cestou zpět šli kluci napřed, a tak jsme se mohly loudat, jak jsme chtěly. Sbíraly jsme tedy vedoucím houby a před koncem cesty jsme se v lese ještě zastavily na pár her.

Večer jsme na chodbě hráli malované papírky a hádací papírky a také jsme zpívali.

Nedělní dopoledne bylo velice sychravé, čas do oběda jsme strávily balením, hraním a krátkou procházkou. Cesta zpět do Prahy byla dlouhá. Celkově jsme si ale v Českém lese pěkně odpočinuli.