Pražský hrad
8.2.2014
Zatímco světlušky ve Veletržním paláci poznávaly, jak může krajina souviset s uměním, skautky a pár rodičů vydali se objevovat Pražský hrad. Ne, že by snad někdo nevěděl, kde ho najde, spíš není úplně každému známo, jak vlastně Pražský hrad vznikl – kdo ho postavil a kdy. Málo kdy má člověk čas zamyslet se nad těmito věcmi, a my jsme si právě toto sobotní odpoledne pro tuto činnost vyhradili.
Svoji návštěvu jsme zahájili u vykopávek kostelíka Panny Marie, první církevní stavby, která se na Pražském hradě nacházela. Tím jsme se přenesli do doby předrománské, tedy někdy po roce 880. Dále jsme se naprosto mimo časovou osu přenesli do současnosti – bylo totiž nutné zakoupit vstupenky. A povedlo se! A tak dále, maskováni (:-)), postupovali jsme směr románské opevnění, také maskované v průchodu mezi druhým a třetím hradním nádvořím. Následovala návštěva románské Baziliky sv. Jiří, kde jsme se podívali především na styl, jakým se v té době stavělo. Mohutné zdi, malá okénka. Vrátili jsme se zpět ke Katedrále sv. Víta, v prostoru zpět ale v čase vpřed, do období gotiky. V interiéru katedrály jsme si prohlédli pár zajímavostí, například Parléřův visutý svorník nebo vitráže v chóru – uprostřed Bůh otec, Kristus a Duch svatý, vlevo Panna Marie se Svatováclavskou korunou a Spytihněv, zakladatel baziliky, vpravo Karel IV., zakladatel katedrály, sv. Václav a sv. Vít. Také jsme se podívali na kapli sv. Václava, nejposvátnější místo naší země. Zvenčí nás na katedrále zaujal opěrný systém a také vrata v průčelí chrámu, na kterých je možné, jako v obrázkové knížce, prohlédnout si historii našeho nejvýznamnějšího svatostánku. Po vrcholné gotice přišla pozdní gotika – Vladislavský sál ve Starém královském paláci. Návštěvu jsme zakončili ve Zlaté uličce a výhledem na Královský letohrádek, renesanční stavbu.
Bude-li zájem, můžeme v budoucnu uskutečnit další vycházky – navázat barokem až do současnosti, anebo se podívat do židovského města, místa pro Pražany často naprosto neznámé.