Výprava na Litvínovsko
23.-25.9.2011
Tuhle víkendovou výpravu pro nás přichystal a celou zorganizoval Jenda z litvínovského střediska Perun jako součást svojí přípravy na vůdcovské zkoušky. (Ve stejnou dobu dělala Káťa totéž pro Jendův oddíl.)
Vyrazily jsme z Prahy v pátek odpoledne vlakem, který nám našel Jenda. „Écéčko“ jelo pořád pomaleji a pomaleji, až zastavilo úplně. Porucha na lokomotivě. Následoval dobrodružný přesun do úplně nacpaného rychlíku, kde nás ale naštěstí hodná paní průvodčí pustila do prostoru pro přepravu kol. 
Takže jsme sice musely sedět na zemi, ale zato jsme měly spoustu prostoru a čerstvého vzduchu a taky zajímavý zážitek. V Ústí nad Labem se ukázalo, že nám kvůli tomu vlakovému zdržení ujel přípoj. Počkaly jsme tedy na další, ale naše cesta se tím o hodinu protáhla. Na Litvínovské nádraží jsme přijely až po osmé večer. Čekal na nás Jenda. Odvezl nás do klubovny, kde pro nás měl po večeři pěknou prezentaci o Litvínově (překvapivě to není ošklivé černé průmyslové město) a o jeho okolí (překvapivě to nejsou jen chemičky a uhelné povrchové doly). Pak jsme si venku ve tmě zahráli Mozky, už opět v klubovně u kamen jsme si řekli něco o geocachingu a úplně unavení jsme padli do spacáků.
V sobotu ráno jsme v nádherném počasí vyrazili na celodenní výlet. Nejprve jsme museli kousek autobusem, ale pak už jsme zamířili do lesa a v něm skoro vzápětí mimo cestu do prudkého kopce podle GPSky a pak po kamenech jako horské kozy, až na zalesněný vrcholek se zříceninou neznámého hradu u Albrechtic. Tam jsme po krátkém hledání našli ukrytý poklad – „keš“. Někteří z nás si v něm vyměnili přinesené drobnosti a pořídili jsme zápis do logbooku. Po návratu na cestu jsme začali opět stoupat, tentokrát ale po pohodlné široké cestě. 
Okolo nás byl krásný bukový les a plno bukvic, které křupaly pod nohama. Na pěkném paloučku jsme si dali svačinku a zahráli Pakárnu. Po dalším kousku cesty se les otevřel a před námi ležel neskutečný pohled – před námi jako na dlani zámek Jezeří a hned za ním obrovská jáma povrchového dolu na hnědé uhlí. Zámek se pomaloučku sune směrem do jámy a jednoho dne tam možná spadne, ale zatím stojí a je moc hezký. Řekli jsme si něco o působení těžby uhlí na krajinu a ukázali jsme si rekultivaci krajiny v praxi. Pak jsme vyrazili cestou necestou za druhou keší k pramenu, odkud bere Jezeří vodu.
No a od pramene to už byl jen kousíček k zámku samotnému. Nejdřív jsme se naobědvali v nádherné zámecké zahradě. Vyhřívali jsme se na sluníčku jako kočky. Následoval přesun na nádvoří a prohlídka zámeckých sklepů se zámeckymi strašidly. 
Ve sklepě bydlí třeba vodní rusalka, drak, upír, pavouci a černá vdova, ježibaba s Jeníčkem a Mařenkou nebo plesnivý dědek. Už opět na denním světle jsme si trochu zamlsali u okénka s občerstvením a nakoupili jsme suvenýry. A už byl čas vyrazit zpátky domů. Cesta byla dlouhá, ale zvládli jsme to moc dobře, určitě i díky krásnému slunečnému dni. Celkem jsme ušli 15,5 kilometru. Doma byly k zasloužené večeři buřty opečené na ohni. Něco jsme si pak zazpívali, zahráli si „Přijely světlušky do Litvínova“ a hurá do spacáků!
V neděli ráno jsme si zabalili věci a i s batohy dojeli do Oseka. Tam jsme si prohlídli volně přístupnou část oseckého kláštera a světlušky se vyřádily při hledání další keše, tentokrát i s heslem, které se muselo říct paní v pokladně. Čas oběda jsme strávili na louce u nádraží, kde jsme baštili, hráli hry nebo se jen tak opalovali. Nakonec nás Jenda dovedl až na to nádraží, kde nás pochválil, že jsme byly celý víkend moc šikovné a prima, a dal nám sladkou odměnu. A pak už nám přijel vláček a my jsme odfrčely zpátky domů do Prahy k maminkám a tatínkům.
Markéta
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
|
