Spuštění pod mořskou hladinu a nalezení Atlantidy
A opravdu to byly právě ryby, které nám poradily, kde sestoupit pod hladinu. Kolem lodi nám jich najednou začalo plout obrovské hejno, které nás dovedlo až na místo, kde jsme se měly potopit. Hladina byla trochu neklidná, a my také. Naštěstí jsme měly náramky s perlami od mořské panny, takže jsme se neměly čeho bát. Postupně jsme všechny projely mořskou hladinou pod vodu. Tam jsme po skupinkách zahájily pátrání po Atlantidě a jejím pokladu. Po dlouhém putování jsme nalezli dopis od Atlanťanů, kteří nám přislíbili, že nás k Atlantidě i jejímu bohatství dovedou.
|
|
|
Večer se nám zjevili a opravdu nás odvedli k ruinám Poseidonova chrámu. Opět tiše, nic neříkali, jen ukazovali. Když jsme došly k jejich pokladu, hned nás napadlo si ho celý vzít. Vzpomněly jsme si ale na poselství, které k nám připlulo na začátku, a rozhodly jsme si vzít z pokladu pouze barevná sklíčka na památku dlouhého putování. V tu chvíli Atlanťané promluvili. Poděkovali nám, že jsme je naší skromností osvobodily z jejich prokletí, a proto teď mohou jejich duše v klidu odpočívat.
|
|
|
A tak skončilo naše putování. Až se někdy vydáte k moři, jděte se večer projít k útesům. Když se budete pozorně koukat, třeba uvidíte spokojené duše Atlanťanů, jak tančí a zpívají ve vlnách.
|
|
|
|
|
|
<< předchozí