Listopadový výlet na Plešivec
22.11.2008
Doma za oknem je na sněhovou vánici krásný pohled. Z vlaku se na ní kouká také pěkně, …pakliže nemáte příští zastávku vystoupit. Nás naštěstí největší sněžení potkalo v Berouně ve vlaku, a když jsme vystoupily v Rejkovicích, padalo už jen pár vloček.
Celý výlet se dá převyprávět podle Pétiny mapy:
Po zelené značce jsme se vyškrábaly na kopec. Cestou jsme válely koule ze sněhu a prohlížely si jmelí a zkoumaly sněhové vločky, jak jsou krásně šesterečné. Společně s červenou jsme došly na Čertovu kazatelnu – vyhlídku na Brdy. Chvilku jsme zde odolávaly větru – psaly jsme do vrcholové knihy a koukaly do krajiny, brzy jsme se ale vydaly po červené dál severním směrem, cestou vedoucí nad lomy a kamenným mořem. Vítr na hřebeni byl ale silný a lezavý, brzy jsme to tedy stočily hlouběji do lesa, kde jsme se nasvačily. Svačinu jsme zvládly rychle a raději se vydaly dál na cestu. Zase jsme se zahřály. Světlušky neustále pobíhaly okolo a hrály různé hry.
Z červené jsme uhly na modrou a z té jsme pak lesní cestou došly ke Smaragdovému jezírku, které, protože bylo zamračeno, nebylo ani trochu smaragdové, nýbrž pěkně tmavě zelené až, přiznejme si to, černé, jako jakékoliv jiné jezírko. Odtud jsme po žluté vyrazily na jihovýchod, našly jsme obě studánky – jak Fabiánův, tak Křížový pramen, a po modré jsme došly k viklanu. Zde už jsme ale musely počítat čas, a protože jsme to ke vlaku ještě nějaký ten kousek měly, nemohly jsme na tomto nejhezčím a nejmagičtějším místě zůstat moc dlouho. V rychlosti jsme tedy, jako stovky dalších návštěvníků, postavily mohylky z kamenů, a vyrazily na jih po červené a pak lesní cestou na západ zpět do Rejkovic. Na vlak jsme čekaly necelých deset minut.
Světlušky dostaly na začátku cesty mapy, do kterých si měly zakreslovat vše, co se jim cestou líbilo. Na prvním místě ale bohužel sněžilo, takže papíry brzy zvlhly a nešlo na ně moc dobře psát, na hřebeni jsme se kvůli větru nechtěly moc zdržovat a od jezírka už jsme musely kontrolovat čas… Mapky si tedy světlušky doplnily až ve vlaku podle toho, co si cestou zapamatovaly.
V průběhu dne jsme také mohly splnit šest úkolů: při prvním jsme se schovaly, druhý spočíval v hledání krásných věcí okolo nás, další nám zadal, abychom vymyslely další sloku naší výletní písničky, u viklanu jsme stavěly hromádku z kamenů jako dík za naše rodiče a přátele, na nádraží jsme si zazpívaly. Šestý úkol jsme nestihly, ale to nevadí. Splníme ho na schůzce.
Plešivec je opředen mnoha legendami o dobrém duchovi Brd Fabiánovi, o hadí královně, o čertovi, o drakovi a mnoha dalších tvorech od obrů až po trpaslíky. Spousta míst zde má tajemnou atmosféru – ať už se nacházíme mezi kamennými mohylami, ve kterých jsou ukryta přání, díky či různé nálady, nebo na Čertově kazatelně, kde se nám skála ztrácí pod nohama a my se ocitáme nad brdskou krajinou.